Mick se tu noc krásně vyspal. Byl odpočatý, nemusel pít a v práci neměl nejmenší stres. Rozhodl se dát většině asistentů volno. Takže byl v práci převážně sám. To mu vyhovovalo. Pár telefonátů obvolat dokázal a pár schůzek mu nevadilo. Dnes byl pro něj ale velký den. První interview pro americkou Vogue. Měl schůzku se Sallie Singer v pět hodin odpoledne v hotelu Palace. Připravoval se velmi pečlivě. Nechtěl nechat nic náhodě. Interview se sice mělo týkat pouze jeho tvoby a osobního života, ale radši obětoval pár hodin podkladům. Pročetl si všechny interview, které kdy poskytl. Nebylo jich málo. Mick byl v tomhle směru velmi otevřený. Vždycky dopadly skvěle. Mick uměl mluvit s lidmi a k lidem. Každého dokázal přesvědčit, že je vyjímečný. I přesto, že si moc dobře uvědomoval, kolik toho dosáhl a zvládal svou práci skvěle, působil mile, velice lehce arogantě, přesto skromně. Od svých přátel z magazínu se dozvěděl, že Anna hodlá vydat zářijové číslo věnované návrhářům, modelkám, fotografům a všem, kdo módu tvoří. Vědělo se, že Anna brzy odejde z magazínu do zasloužilého odpočinku, ale nikdo netušil kdy. Mick přišel jako vždy dříve, aby neměl náhodou zpoždení. Měl na sobě kožich, černé kalhoty a své oblíbené boty. Vypadal ohromně. Kožich si sám navrhl a i upravil. Sallie přišla asi o 10 minut později. Mick si všiml, že za ní kráčí celý tým. Netušil co se děje.
Dobrý podvečer, omlouvám se za zpoždění, doufám, že nečekáte moc dlouho.
Mick čekal 40 minut, takže čekal dlouho, ale bylo mu to jedno. Jediné na co myslel, byly krabice a kufry, co tým táhnul.
"Dobrý večer, omlouvám se za zpoždění."
"Dobrý večer, samozřejmě je to v pořádku. Je mi nesmírnou ctí, že jsem Vás konečně potkal."
"Taky. Víte, udělali jsme malou změnu. Chtěli bychom rovnou nafotit pár fotek."
Mick byl zděšen a zároveň se obrovsky těšil. Vždy miloval, když ho někdo fotil.
"Samozřejmě, všechno, co si jen přejete.", řekl Mick a usmál se od ucha k uchu.
Přesunuli se do salónku, kde začala Sallie Micka zpovídat a všichni pomocníci zatím redekorovali místnost a stavěli aparaturu.
"Můžeme začít?"
"Ano."
Sallie zapnula diktafon.
"Dobrý večer, jak se Vám dnes daří?"
"Dobře, děkuji. A Vám?"
"Dobře."
"Když jste nastupoval jako hlavní designer u Jean Paul Gaultier, tak bylo spoustu lidí pesimistických a převažoval názor, že nezvládnete pokračovat v odkazu Jean Paul Gaultier. Co ste si tenkrát myslel a jak se váš názor změnil?"
"Víte, už jako malý kluk jsem chtěl ve svém životě dosáhnout velkých věcí. Postupně se to zůžilo jen na módu. Mým snem bylo řídit značku, kterou jsem vždy obdivoval. Ani tak mi nešlo o to, dokázat jiným, že na to mám, ale spíš sám sobě. Před svou první přehlídkou jsem celé noci nespal a pořád vylepšoval vše, co šlo. No, sama víte, jak to dopadlo." Mick se začal smát.
Sallie se taky rozesmála.
"Teď už nemám takovou trému, ale vždy chci každou přehlídku lepší jako tu předtím."
"To se Vám velice dobře daří."
"Mohl byste nám prozradit, jak jste se vůbec dostal k Jean Paul Gaulier? Koluje spoustu pomluv, ale nikdo vlastně nic neví."
"No, snažil jsem se k němu dostat už od svých 17. Bylo to ve stejnou dobu, když jsem posílal své skicy a fotky všude možně. Nikde jsem ale nemohl najít email na nikoho, komu bych to mohl poslat. Tak jsem zavolal přímo do jeho módního domu. Řekli mi, že není šance abych to Jeanovi poslal. To bylo velice zábavné. Když jsem se dostal na stáž k Alexander McQueen, tak jsem to nevzdal a snažil se mu to opět poslat. Tentokrát to bylo poštou. Nedostal jsem žádnou odpověď. Pak jsem to zkoušel ještě párkrát, ale nikdy jsem nedostal nic nazpět. Až
jednou na fashion weeku, jsem ukazoval své portfolio jedné redaktorce od Vogue a Jean byl náhodou ve stejnou chvilku poblíž. Neváhal jsem a šel k němu. Když jsem mu všechno ukázal, nabídl mi stáž. Tak to všechno začalo."
"Wow."
"Já vím, co musí člověk všechno udělat, aby dostal práci svých snů." Mick se začal smát.
"Jak byste popsal vaší nadcházející kolekci?"
"Je to cesta. Spirituální osvěta. Je to příběh a pohádka. Dolů králičí norou." S poslední větou se Mick usmál. Sallie pochopila, co tím Mick myslel.
"Moc se na přehlídku těším."
"To jsem rád."
"Teď bych ráda, kdyby jste něco prozadil o vašem osobním životě. Nevadí Vám to?"
"Ne."
"Dobře."
"Chodil jste s Olivierem Rousteing. To už bylo ale celkem dávno. Existuje ve vašem životě momentálně někdo podobný?"
"Ano, samozřejmě! Jmenuje se Joy a jsme spolu už 8 let!"
"Co? Počkejte, myslela jsem že,.."
"Je to má nejlepší přítelkyně." Mick se smál a Sallie pochopila.
"Je to má můza a moje spřízněná duše."
"Takže teď není nikdo na obzoru?"
"Ne. Jsem umělec, proč bych se o sebe měl dělit?"
"Dobře, to je všechno. Mohli bychom teď nafotit pár fotek?"
"Samozřejmě."
Mick seděl na křesle, kouřil svou cigaretu a fotograf běhal okolo s foťákem. Mick si připadal úžasně. Z reproduktorů bylo slyšet album Lady Gaga ARTPOP. To miloval ze všech nejvíc. Asi po hodině a 5 různých polohách byl dostatek fotek k dispozici. Rozloučili se a Mick šel domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat