VII

Jack Hansa nesl těžce časový posun. Přece jen je 7 hodin hodně. Nebyl nejmladší a proto zůstal první dny na svém hotelu, aby si mohl zvyknout na posun. Studoval spis, týkající se jeho případu velice pozorně. O vrahovi, tedy "Umělci" neměli moc informací. Neměli v podstatě vůbec žádné. V New Yorku se jim podařilo dopadnout řidiče dodávky, co dovezl a vyložil sochu v Parku, ale při výslechu se nic nedozvěděli. Řidič dostal 500$ před a 500$ potom. Nikdy se s vrahem nesetkal a celá akce proběhla naprosto anonymně. Jejich jediné vodítko byl vlas, který byl zalitý ve skulptuře. Krátký, tmavý vlas. Z rozboru zjistili, že pachatel je nejspíše běloch a není mu více jak 40 let. Nevěděli ale, jestli byl vlas záměrně umísteň do sochy, nebo to byla vrahova chyba. Doufali v druhou možnost. Celý případ byl naprosto schodný s tím v Paříži. Jediný rozdíl byl v umístění. Nádraží je přece jenom rušné místo a ani v noci není prázdné. Měli kamerový záznam, kde 2 muži přinesli skulpturu a rychle odešli. Oba byli maskovaní a nebylo jim vidět do tváře. Nikdo si nemyslel, že se jedná o něco ... takového. Přece jen je Paříž velké město a umělecké akce potkáte kdekoliv. Až s příchodem uklizeče se začala o objekt zajímat policie. Socha byla těžká a ze zpod byla pod sochou malá kaluž krve. Celý čin byl o to morbidnější, že oběť byla zalitá do pěny zaživa jen z části a teprve potom i hlava. To oběť ještě dýchala. Tým našel v plicích zbytky pěny. Příčina smrti byla jednoznačně udušení. V New Yorku byl čin proveden stejně. Jack Hansa zažil a chytil hodně psychopatů a sériových vrahů. Tenhle čin ho ale velmi dlouho trápil. Když už zapoměl na toto dílo, tak se objevil případ v Paříži. Připadal si, jako kdyby ho pachatel nechtěl nechat v klidu vyspat. Otázkou bylo proč teď? Po takové době a proč tady? Jack Hansa byl poprvé v životě bezradný. Nevěděl jak dál. Nejspíš dopadnou ty dva poslíčky, ale přinese to stejnou změnu jako tehdy.

Jack se rozhodl, že se půjde projít po Paříži. Měl ještě den volna a chtěl si provětrat hlavu. Prošel se po celém centru a odpoledne šel do Louvru. Rozhodl se pro moderní umění. Po dvou hodinách si sedl na lavičku a pozoroval davy turistů. Pak ho napadla zlomová myšlenka. Co když, je to opravdu umělec a chce takhle ukázat své dílo, um a dokázat světu, že je pravý umělec?!

Jack okamžitě popadl svou tašku a běžel ven. Vzal si taxi a dojel na hotel. Celou dobu přemýtal o tom, co ho právě napadlo. Rozhodl se prozkoumat historii moderního umění a byl rozhodnut najít alespoň malou spojitost. Celou noc strávil nalepený k obrazovce svého notebooku a hledal odkazy, týkající se moderního, abstraktního a destruktivního umění. Po pár hodinách se cítil jako odborník. S ranním svítáním ale nenašel nic jiného než jen pár možných inspirací, které rozhodně nebyly nijak nápomocné. Jack si myslel, že konečně přišel na stopu. Zmýlil se. Byl si ale jistý, že ačkoliv nemá nic nového, je na správné cestě.

Jack netušil, jak málo mu zbývalo, aby pochopil celý čin. Postrádal pár dílků skládačky, které mu brzy začnou dávat smysl.