VI

Mick se probudil ve čtyři hodiny ráno, protože se mu na podlaze ateliéru nespalo nejlépe. Oblékl se, podíval se na Nicolu, co spal na zemi, zabalený do dek. Vzal si flašku a šel domů. Na cestě přemýšlel o tom, co vlastně udělal. Vždycky toužil po tom, být něcí milenec, ale nikdy tuhle myšlenku neuskutečnil, aspoň ne vědomně. Nicolu musí vyhodit, nemůže s ním pracovat. Jeho smlouva vyprší ale až za měsíc a kdyby ho teď vyhodil, musely by se vyřešit právní věci, a těm Mick nerozumněl. Jeho týden dovolené stráví v práci napravováním a doháněním toho, co jeho asistenti podělali. U Micka se střídal vztek, panika a zoufalství. Když dorazil domů, nedokázal spát. Nalil si skleničku, došel pro led a zapálil si. Asi za dvě hodiny se šel osprchovat. Oblékl se a šel se nasnídat. Celou tu dobu nedokázal pořádně myslet na práci. Pořád se mu opakovaly výjevy z uplynulé noci. V osm hodin jel do práce. Musel tam jet. Přehlídka je za dva měsíce a nemají nic.

Takhle ráno nebyl v celém domě nikdo jiný než pár sekretářek a pár lidí z finančního oddělení. Šel rovnou k výtahu, neměl na nikoho náladu. Potřeboval pracovat. Sám. Když vstoupil do místnosti, uviděl, že Nicola uklidil deky a odešel. Byl sám. Díkybohu. Až v jedenáct hodin začali přicházet první kolegové. Mick do té doby pracoval. Každý, kdo přišel se zarazil, když spatřil Micka, sedícího u stolu, kde byly prázdné flašky z minulého týdne. Asistenti se totiž rozhodli udělat menší party. Počítali ale s tím, že Mick přijede až za týden a do té doby stihnou dohnat to, co neudělali. Mick měl kamennou tvář a každému řekl, ať jde do zasedací místnosti. V jednu hodinu odpoledne seděli všichni u stolu a báli se, co se stane. Mick chtěl počkat na Nicolu, ale po hodině rozmýšlení mu to vlastně bylo jedno. Vzal ze stolu smlouvy a šel za svými asistenty. V místnosti panovalo hrobové ticho. Všichni koukali na zem a chtěli aby to bylo za nimi. Mick totiž nikdy nebyl takhle naštvaný. Ano, občas se rozzlobil, ale po hodině už byl v pohodě. Každý poznal, že tohle je nejvyšší stupeň. Mick přešel do čela stolu a hodil každému smlouvu. Nikdo nechápal. Celkem měl Mick osm asistentů a čtyři stálé spolupracovníky.

„Všichni asistenti mi teď řeknou, do kdy tady hodlají zůstat. Nemyslím dneska, ale podle smlouvy.“

První promluvil Paul, který byl u Micka teprve měsíc.

„Ve smlouvě mám ještě 2 měsíce.“

„To je moc hezký, ale je mi to fuk. Víte co? Řeknu vám to takhle, všichni, co jste jen na stáži máte na výběr. Buď okamžitě odejdete a já zapomenu na to, co se stalo a možná dostanete práci jinde. Ti, co chtějí zůstat, mají den na to, aby mi to odůvodnili. Když mě ale nepřesvědčíte, už si nikde nikdy ani neškrtnete. Vaše volba.“

Mick se otočil a odešel. Vzal si kabát a šel domů. Cestou si koupil další flašku whisky a doma jí i vypil. Další den se šel podívat, jak to vypadá v práci. Už v osm ráno byli všichni na svých místech a tvrdě pracovali. Podařilo se jim dohnat to, co podělali. Dozvěděl se, že pracovali celou noc. Micka to potěšilo, ale stejně byl ještě trochu naštvaný. Uviděl Nicolu, jak ukazuje švadlenám, jak přesně ušít modely. Když Nicola uviděl Micka, hned k němu šel.

„Micku, moc se omlouvám. Chtěli jsme to všechno dohnat, tak jsme zůstali celou noc a pracovali.“

Mick viděl, že si Nicola moc dobře pamatoval na minulou noc, ale nevěděl co říct. Micka popadl zvláštní pocit. Nemohl říct nic jiného, než jen:

„Máš padáka!“.

Odešel a začal se dívat po ateliéru. Mickovi to bylo líto, ale co jiného měl udělat. Nic jiného mu na výběr nezbylo. Všichni v ateliéru se jen nechápajíc situaci rozhlíželi.

„Ještě někdo?!“

Všichni se otočili zpět ke své práci a dělali, jako by nic neslyšeli. Nicola si vzal své věci a odešel. Neřekl ani slovo.

Mick začal pít. Ne, že by nepil už dostatečně, ale začal zvyšovat své nároky. Po měsíci se dostal do takové fáze, že už bylo jen málo okamžiků, kdy byl střízlivý. Joy měla po týdnu pocit, že to Mick přehání. Po dvou týdnech jí bylo jasné, že mu musí pomoct a snažila se mu promluvit do duše. Mick se začal bránit, jako každý alkoholik, začali se hádat a Mick byl na Joy naštvaný. Pohádali se pokaždé, když Mick přišel opilý. Takže skoro vždy, co Mick přišel. Joy nebyla nějaká puritánka, ale věděla, kdy je toho dost. Její otec byl alkoholik a nesla to hodně těžce. Joy měla prostě o Micka strach. Bohudík, odváděli asistenti skvělou práci, takže se Mick nemusel strarat o moc věcí.

Po měsíci měli skoro celou přehlídku hotovou. Všechny modely byly hotovy a pár se jich ještě došívalo. Mick byl spokojený. Náštěva Anny dopadla lépe, než Mick čekal. Anna byla velice skeptická, když se Jean Paul rozhodl předat vedení Mickovi. Po první přehlídce byla ale velmi spokojená a po pár dalších si Micka velmi oblíbila.

Při prvním pohledu Anna poznala, že je Mick opilý. Ignorovala to. Kolekce jí ale velmi zvedla náladu a rychle zapomněla na Mickův malý problém.

Později se Mick dozvěděl, že se jí jeho kolekce líbila zatím ze všech nejvíce. Mick už neměl takovou nutnost pít.