II.

Mickovi bylo 16, když odjel na rok do Německa a byl hostujícím studentem. Rozhodl se tam zůstat. Po 2 letech, co byl pokaždé jen host u někoho a byl celkem depresivní, díky chybějící inspiraci a nedostatku vzrušení ze života, se dostal na stáž k Alexander McQueen do Londýna a už se do školy nevrátil. Po Alexander McQueen bylo pár let, kdy musel dřít po nocích v různých Fast foodech aby si vydělal na bydlení a co ušetřil, to nastrkal do svých výtvorů. Byl na pár dalších stážích u různých návrhářu, které nikdo moc neznal až se dostal do luxusního butiku, kde začal pracovat a poté se dostal na pár významnějšich stáží, až si ho konečně na týdnu módy všiml Jean Paul Gaultier, u kterého to několikrát neupspěšně zkoušel už od 17, a zaměstnal ho jako asistenta ve svém ateliéru. Mickovi se splnil sen a Jean Paul Gaultier ještě nevěděl, že našel svého nástupce. Od té doby pracoval skoro každý den, od rána do večera, aby ho přesvědčil o svých kvalitách. Ne ani tak jeho, jako sebe. Po 5 letech se stal nepostradatelnou častí jeho týmu a byl jeho pravou rukou. Považoval se za jeho nástupce. Několikrát dostal nabídku od jiných značek, ale zůstal věrný.

Mick chodil rok s Olivierem Rousteingem od značky Balmain. Přestalo ho to ale bavit a zůstal sám s Joy v jejich nádherném bytu, nedaleko centra, kde byl spokojený. Mick nebyl typ pro vztah. Byl velice majetnický, ale sám nechtěl být něcí majetek. Na tom jeho vztahy vždy ztroskotaly. Jeho vztahy, byly asi dva, obsahovaly pokaždé hodně sexu. A to proto, aby se nemuselo mluvit. Nesnášel ty plky o lásce, vztahu a "naší" budoucnosti.

Na balkónu měl nádherný výhled na staré město a to mu stačilo ke štěstí. S Joy se potkal v Berlíně, kde strávil 2 měsíce, když mu bylo 18. Stali se během jednoho večera přátelé a během měsíce se Joy rozhodla za ním jet do Paříže, kde spolu bydleli v hrozném bytě, kde tekla horká voda jen jednou za týden a neměli ani topení, na to nějakou jinou vymoženost. Oběma to ale stačilo ke štěstí a jejich večery s vínem se staly klasikou, kterou oba často potřebovali.

Joy byla hlavně pro vážné známosti. Měla několik delších vztahů, ale nevadilo jí si občas jen užít. Občas byla nouze o místo v jejich bytě. Naštěstí byl ale Mick raději u svých partnerů a Joy u sebe, takže si vyhovovali. Mluvila plyně francouzsky a Mick byl rád, že mu pomáhala se domluvit. Naštěstí se za dva roky naučil celkem dobře mluvit a i obstojně řešit ve francoužstině uřední věci, kterých nebylo moc, ale alespoň mohl jít k doktorovi bez Joy. Jeden druhého milovali tak, že by pro sebe udělali cokoliv. Joy jen nenáviděla Mickovo kouření a on to respektoval, takže kouřil u sebe nebo na balkónu, když bylo venku příjemně. Byli nerozluční. Všichni si mysleli, že spolu chodí do té doby, než Mick začal mluvit o své vášni, sexu. Pak pochopili.

Oba dva dosáhli svých cílů a byli štastní. Chodili pít koktejly a balili kluky. Probírali se hromadou Vogue, kterou si jednou za měsíc vyzvedli a užívali si svůj život. Mick hledal svou inspiraci ve svých špatných zkušenostech, které připadali Joy občas příliš špatné. Jednou, když přišel z jednoho divokého večírku a měl v krvi pár, no dobře, hodně promile, tak vzal všechny barvy co doma našel a zapnul hudbu tak nahlas, že probudila nejen Joy ale i sousedy. Když Joy po pěti minutách přišla, tak byly pomalovány všechny stěny jeho pokoje cákanci, které vypadaly jako krev, barevnými skvrnami, které jí připomínaly objímaní mísy a texty písní od Lady Gaga, kterou sice měla ráda, ale v téhle kombinaci jí to jen naštvalo. Mickovi bylo jedno, jak Joy řvala a byla naštvaná, Mick usnul a ráno se jen tupě usmíval na své stěny. Když Joy kdykoliv přišla do jeho pokoje, tak si připadala jako matka, která kárá svého syna za nepořádek. Po pár měsících ji ale malby tak okouzlily, že se rozhodla Micka nechat vymalovat i její pokoj. Po flašce whisky se na to Mick vrhnul, malby se sice Joy nelíbily tolik, jak očekávala, ale stejně je milovala. Na podzim okouzlil Mickovo nápad i všechny diváky na přehlídce a kolekce byla jedna z nejlepších. Nakonec jejich byt vypadal jako by tam vybouchla bomba z barev a všude se rozběhly Vogue. Jejich byt byl ale nádherný a oba ho milovali.

Mick nenáviděl jen málo věcí, ale za to pořádně. Když jel autobusem a řidič se rozjel ještě předtím, než si sednul. Když mu nevyšel jeho plán, který byl domyšlen do poslední minuty a musel ho potom celý překopat. Sezení vedle někoho, kdo smrděl nebo mu jinak vadil v metru. Prášky. Řízení auta. Sice měl řidičský průkaz, ale neměl v oblibě řídit auto, radši jezdil s Joy. Úplně nejvíc ho ale štvalo, když přišel někam pozdě. Jinak mu nic nepřišlo tak vážné aby se nad tím nervoval.

Joy byla ve spoustě věcí Mickovo opak, oba ale milovali styl a více nebo méně i sex. Mick nebyl závislý na sexu, ale pokud týden s nikým nebyl, začal mít špatnou náladu. Bylo mu jedno, že ho za to spousta lidí odsuzuje, dokonce kritizuje. On to miloval a to pro něj bylo hlavní. Ze začátku si dělal seznam. Ale asi po 2 letech, co byl skoro každý víkend pryč a nic si nepamatoval, se na to vykašlal.

Joy byla původem Němka, pocházející z Mnichova. Po vysoké škole odešla do Berlína a po pár letech našla práci, která jí celkem vyhovovala. V Paříži začala přednášet na vysoké škole na semináři o historii ženskosti v umění a destruktivním moderním umění. To byla její specializace. Mimoto pracovala na volné noze jako poradkyně pro jednu menší galerii v centru. Když poznala Micka bylo jí 22 a nejdřív se do něj zamilovala a proto za ním odjela do Paříže. Nikdy mu to neřekla, ale asi po dvou letech pochopila že to nemá šanci. Mick měl sice pár aférek s opačným pohlavím, ale nikdy neměl partnerku a ani nechtěl. Na jednom večírku se líbali, ale byla to spíš legrace, než něco, co by Mick bral vážně. Joy se ho vzdala, ale přesto věděla, že ho má jen pro sebe. Byl pro ní jako její přítel, jen bez sexu. Měla pár vážných známostí v Paříži, ale ani jeden nebyl pro ní lepší než Mick. Navíc věděla, že by pro ní Mick udělal cokoliv. To jí stačilo ke štěstí. Nevadilo jí, že byl Mick tak trochu děvka. Prostě ho milovala takového, jaký byl a on ji.