IX

Uplynula Mickova dovolená, pár týdnů a Mick plánoval Haute Couture přehlídku. Tentokrát měl téma už dlouho promyšlené. Použil svoje skicy, které nakreslil, když mu bylo 17. Night Creatures, tak se jmenovala celá přehlídka. Molo vypadalo jako noční pohádkový les. Všechny modelky ležely na začátku show po celém molu a postupně začaly ožívat. Jean Paul byl velice těžce nemocný, a proto Mick řídil prakticky celou značku. Na jednu stranu miloval svou práci a její neomezené možnosti, na druhou mu bylo líto, že jeho vzor odchází. Na přehlídce se to ale vůbec nepodepsalo. Byla to jeho vůbec nejlepší přehlídka. Modely a fotky obletěly všechny magazíny, blogy a internetové stránky. Každý si jeho kolekci zamiloval. Včetně Anny Wintour, která chtěla několik modelů pro sebe. Mick byl neskutečně pyšný a šťastný, že se show vydařila. 

Joy ale zažívala velice náročnou dobu. Objevily se další dvě sochy od "Umělce" a Joy byla naprosto vyděšená. Policejní oddělení jí kontaktovalo a poprosilo a spolupráci. Jakožto odbornice na umění jim měla pomoci s profilem vraha a stala se konzultantkou. Mickovi se Joyin stav nelíbil a neustále jí prosil, aby odstoupila od vyšetřování. Joy ale cítila určitou povinnost a nechtěla nechat řádit toho maniaka dál. 

Jack Hansa nedokázal najít řádnou uměleckou spojitost s případem. Joy mu jako konzultantka taky moc nepomohla, ale alespoň nemusel po nocích studovat umění. Celkem si jí oblíbil a bral ji jako svou svěřenku. Ani na jedné ze dvou soch se nenašly žádné stopy. Žádný vlas, prostě nic. Podle analýzy prachu zjistili, že vrah používá nějaké opuštěné skladiště, nebo garáž jako ateliér. Byly tam stopy po průmyslových chemikáliích, stavebním prachu a pyl, který nebyl ničím zvláštní. Neměli ani psychologický profil. Jedna socha byla nalezena na mostě přes Seinu a druhá na malém námeští, kousek od Galerie Moderního Umění. 

Mick neviděl Nicolu od té doby, co ho vyhodil. Podařilo se mu na všechno zapomenout. Dokonce si našel někoho, koho by mohl nazvat přítel. Mickovi ale šlo o ten perfektní sex. Byl to ten nejlepší kluk, kterého Mick kdy našel. Občas se sice bavili o vážných věcech, ale Mick si nechtěl povídat. Spali spolu tak často, jak to jen šlo. Mick miloval jejich sex, nikoliv jeho. Jeden večer se setkal s přáteli, bylo to seskupení nejlepších návrhářů a vážených módních redaktorů. Šampaňské teklo proudem a všichni si večer náramně užívali. Joy seděla vedle Micka. Když se začali bavit o práci, padlo jméno Nicola. Nicola začal pracovat jako asistent u Balenciaga. Byl velice důležitý člen týmu. Mick byl ve velice dobré náladě a proto navrhnul, aby přišel. Asi za hodinu viděl Mick vcházet Nicolu do dveří. V ten stejný okamžik spatřil Nicola Micka a zarazil se, jako při nárazu do skleněné stěny. Po pár sekundách se vzpamatoval a šel ke stolu. Všechny pozdravil a představil se. Celý večer na sebe Mick s Nicolou civěli. Díky šampaňskému, které se změnilo ve whisky byli všichni v lepší než dobré náladě. Mick se chtěl sbalit a jít. Řekl Joy, jestli se jí chce jít. Souhlasila a oba se oblékli a byli připraveni k odchodu. Jen vycházeli ze dveří a někdo chytil Micka za paži. 

Byl to Nicola. 

"Promiň.", řekl Nicola. 

Mick nedokázal pořádně artikulovat a tak ze sebe vydal jen "Hmm."

"To, co se stalo, pro mě něco znamenalo."

"Hhh."

"Micku, mluv prosím se mnou."

"Pojď ke mně.", řekl Mick.

"Dobře."

Nicola šel dovnitř a vzal si své věci. 

"Hrabe ti?", ptala se nechápavě Joy. 

"No co. Sem moc opilej na to, aby se něco stalo. Budem si jen povídat. Neboj."

"No, já nevim. Sám si viděl, jak to minule skončilo."

"Aale."

Mávli na taxi a nastoupili. Nicola seděl vpravo, Mick uprostřed a Joy vlevo. Celou cestu panovalo hrobové ticho. Nikdo neřekl ani slovo. Asi na půli cesty se Mick odhodlal něco říct. 

"Si s nim ještě?"

Joy se chytla za hlavu a nechtěla vědět, kam tenhle zatracený večer povede. 

"Ne. Rozešli sme se. Nemohl sem s ním být potom, co se stalo."

"Co se stalo? Že si mě opíchal? Že sem tě vyhodil a ty máš lepší práci?"

Joy se chtěla propadnout do země a nevylézt. Byla zvyklá na Mickovu otevřenost, ale jeho hlášky ji pokaždé dostaly. 

"Micku, nechceš to probrat až někde v soukromí?"

"Ne, ne, já sem v pohodě. To, že sem opilej umělec nic nemění."

Nicola nevěděl, co říct a tak zase všichni mlčeli. Řidič po chvilce prolomil ticho oznámením o ceně. Mick mu zaplatil a vystoupil s Joy z auta. Nicola seděl pořád na svém místě. 

"Tak jdeš nahoru nebo ne?"

"Já nevim, mám?"

"Proboha, seber se a pojď.", zavelel Mick a Nicola vystoupil. Všichni vyšli schody a vstoupili do bytu. Mick zatáhl Nicolu hned k sobě. Otevřel si flašku whisky a dal si panáka. Nabídl Nicolovi, ale ten odmítl. 

"Tyhle dnešní děti."

Mick si nalil další skleničku a sedl si vedle Nicoly na gauč. 

"Takže, co ode mě chceš?"

"Jen nechci, aby si na mě byl nějak naštvaný."

"Ha, to si piš, že sem. Ten alkohol to ale velice zjemňuje."

"Micku notak, řekni mi, co to pro tebe znamenalo."

Mick vypil skleničku a políbil Nicolu. 

Nicola se odtrhnul.

"Nebudu s tebou spát. To nejde."

"Ale kecy."

Mick políbil Nicolu znovu, tentokrát trvalo déle, než se Nicola odtrhnul. 

"Ale já nechci. Teď ne. Nejdřív to chci dořešit."

"Sklapni a líbej mě."

Políbil ho ještě jednou a tentokrát se Nicola už neodtrhnul. 

...

VIII

Mick se tu noc krásně vyspal. Byl odpočatý, nemusel pít a v práci neměl nejmenší stres. Rozhodl se dát většině asistentů volno. Takže byl v práci převážně sám. To mu vyhovovalo. Pár telefonátů obvolat dokázal a pár schůzek mu nevadilo. Dnes byl pro něj ale velký den. První interview pro americkou Vogue. Měl schůzku se Sallie Singer v pět hodin odpoledne v hotelu Palace. Připravoval se velmi pečlivě. Nechtěl nechat nic náhodě. Interview se sice mělo týkat pouze jeho tvoby a osobního života, ale radši obětoval pár hodin podkladům. Pročetl si všechny interview, které kdy poskytl. Nebylo jich málo. Mick byl v tomhle směru velmi otevřený. Vždycky dopadly skvěle. Mick uměl mluvit s lidmi a k lidem. Každého dokázal přesvědčit, že je vyjímečný. I přesto, že si moc dobře uvědomoval, kolik toho dosáhl a zvládal svou práci skvěle, působil mile, velice lehce arogantě, přesto skromně. Od svých přátel z magazínu se dozvěděl, že Anna hodlá vydat zářijové číslo věnované návrhářům, modelkám, fotografům a všem, kdo módu tvoří. Vědělo se, že Anna brzy odejde z magazínu do zasloužilého odpočinku, ale nikdo netušil kdy. Mick přišel jako vždy dříve, aby neměl náhodou zpoždení. Měl na sobě kožich, černé kalhoty a své oblíbené boty. Vypadal ohromně. Kožich si sám navrhl a i upravil. Sallie přišla asi o 10 minut později. Mick si všiml, že za ní kráčí celý tým. Netušil co se děje. 

Dobrý podvečer, omlouvám se za zpoždění, doufám, že nečekáte moc dlouho. 

Mick čekal 40 minut, takže čekal dlouho, ale bylo mu to jedno. Jediné na co myslel, byly krabice a kufry, co tým táhnul. 

"Dobrý večer, omlouvám se za zpoždění."

"Dobrý večer, samozřejmě je to v pořádku. Je mi nesmírnou ctí, že jsem Vás konečně potkal." 

"Taky. Víte, udělali jsme malou změnu. Chtěli bychom rovnou nafotit pár fotek."

Mick byl zděšen a zároveň se obrovsky těšil. Vždy miloval, když ho někdo fotil. 

"Samozřejmě, všechno, co si jen přejete.", řekl Mick a usmál se od ucha k uchu. 

Přesunuli se do salónku, kde začala Sallie Micka zpovídat a všichni pomocníci zatím redekorovali místnost a stavěli aparaturu. 

"Můžeme začít?"

"Ano."

Sallie zapnula diktafon. 

"Dobrý večer, jak se Vám dnes daří?"

"Dobře, děkuji. A Vám?"

"Dobře."

"Když jste nastupoval jako hlavní designer u Jean Paul Gaultier, tak bylo spoustu lidí pesimistických a převažoval názor, že nezvládnete pokračovat v odkazu Jean Paul Gaultier. Co ste si tenkrát myslel a jak se váš názor změnil?"

"Víte, už jako malý kluk jsem chtěl ve svém životě dosáhnout velkých věcí. Postupně se to zůžilo jen na módu. Mým snem bylo řídit značku, kterou jsem vždy obdivoval. Ani tak mi nešlo o to, dokázat jiným, že na to mám, ale spíš sám sobě. Před svou první přehlídkou jsem celé noci nespal a pořád vylepšoval vše, co šlo. No, sama víte, jak to dopadlo." Mick se začal smát. 

Sallie se taky rozesmála. 

"Teď už nemám takovou trému, ale vždy chci každou přehlídku lepší jako tu předtím."

"To se Vám velice dobře daří."

"Mohl byste nám prozradit, jak jste se vůbec dostal k Jean Paul Gaulier? Koluje spoustu pomluv, ale nikdo vlastně nic neví."

"No, snažil jsem se k němu dostat už od svých 17. Bylo to ve stejnou dobu, když jsem posílal své skicy a fotky všude možně. Nikde jsem ale nemohl najít email na nikoho, komu bych to mohl poslat. Tak jsem zavolal přímo do jeho módního domu. Řekli mi, že není šance abych to Jeanovi poslal. To bylo velice zábavné. Když jsem se dostal na stáž k Alexander McQueen, tak jsem to nevzdal a snažil se mu to opět poslat. Tentokrát to bylo poštou. Nedostal jsem žádnou odpověď. Pak jsem to zkoušel ještě párkrát, ale nikdy jsem nedostal nic nazpět. Až

jednou na fashion weeku, jsem ukazoval své portfolio jedné redaktorce od Vogue a Jean byl náhodou ve stejnou chvilku poblíž. Neváhal jsem a šel k němu. Když jsem mu všechno ukázal, nabídl mi stáž. Tak to všechno začalo."

"Wow."

"Já vím, co musí člověk všechno udělat, aby dostal práci svých snů." Mick se začal smát. 

"Jak byste popsal vaší nadcházející kolekci?"

"Je to cesta. Spirituální osvěta. Je to příběh a pohádka. Dolů králičí norou." S poslední větou se Mick usmál. Sallie pochopila, co tím Mick myslel. 

"Moc se na přehlídku těším."

"To jsem rád."

"Teď bych ráda, kdyby jste něco prozadil o vašem osobním životě. Nevadí Vám to?"

"Ne."

"Dobře."

"Chodil jste s Olivierem Rousteing. To už bylo ale celkem dávno. Existuje ve vašem životě momentálně někdo podobný?"

"Ano, samozřejmě! Jmenuje se Joy a jsme spolu už 8 let!"

"Co? Počkejte, myslela jsem že,.."

"Je to má nejlepší přítelkyně." Mick se smál a Sallie pochopila. 

"Je to má můza a moje spřízněná duše."

"Takže teď není nikdo na obzoru?"

"Ne. Jsem umělec, proč bych se o sebe měl dělit?"

"Dobře, to je všechno. Mohli bychom teď nafotit pár fotek?"

"Samozřejmě."

Mick seděl na křesle, kouřil svou cigaretu a fotograf běhal okolo s foťákem. Mick si připadal úžasně. Z reproduktorů bylo slyšet album Lady Gaga ARTPOP. To miloval ze všech nejvíc. Asi po hodině a 5 různých polohách byl dostatek fotek k dispozici. Rozloučili se a Mick šel domů. 

VII

Jack Hansa nesl těžce časový posun. Přece jen je 7 hodin hodně. Nebyl nejmladší a proto zůstal první dny na svém hotelu, aby si mohl zvyknout na posun. Studoval spis, týkající se jeho případu velice pozorně. O vrahovi, tedy "Umělci" neměli moc informací. Neměli v podstatě vůbec žádné. V New Yorku se jim podařilo dopadnout řidiče dodávky, co dovezl a vyložil sochu v Parku, ale při výslechu se nic nedozvěděli. Řidič dostal 500$ před a 500$ potom. Nikdy se s vrahem nesetkal a celá akce proběhla naprosto anonymně. Jejich jediné vodítko byl vlas, který byl zalitý ve skulptuře. Krátký, tmavý vlas. Z rozboru zjistili, že pachatel je nejspíše běloch a není mu více jak 40 let. Nevěděli ale, jestli byl vlas záměrně umísteň do sochy, nebo to byla vrahova chyba. Doufali v druhou možnost. Celý případ byl naprosto schodný s tím v Paříži. Jediný rozdíl byl v umístění. Nádraží je přece jenom rušné místo a ani v noci není prázdné. Měli kamerový záznam, kde 2 muži přinesli skulpturu a rychle odešli. Oba byli maskovaní a nebylo jim vidět do tváře. Nikdo si nemyslel, že se jedná o něco ... takového. Přece jen je Paříž velké město a umělecké akce potkáte kdekoliv. Až s příchodem uklizeče se začala o objekt zajímat policie. Socha byla těžká a ze zpod byla pod sochou malá kaluž krve. Celý čin byl o to morbidnější, že oběť byla zalitá do pěny zaživa jen z části a teprve potom i hlava. To oběť ještě dýchala. Tým našel v plicích zbytky pěny. Příčina smrti byla jednoznačně udušení. V New Yorku byl čin proveden stejně. Jack Hansa zažil a chytil hodně psychopatů a sériových vrahů. Tenhle čin ho ale velmi dlouho trápil. Když už zapoměl na toto dílo, tak se objevil případ v Paříži. Připadal si, jako kdyby ho pachatel nechtěl nechat v klidu vyspat. Otázkou bylo proč teď? Po takové době a proč tady? Jack Hansa byl poprvé v životě bezradný. Nevěděl jak dál. Nejspíš dopadnou ty dva poslíčky, ale přinese to stejnou změnu jako tehdy.

Jack se rozhodl, že se půjde projít po Paříži. Měl ještě den volna a chtěl si provětrat hlavu. Prošel se po celém centru a odpoledne šel do Louvru. Rozhodl se pro moderní umění. Po dvou hodinách si sedl na lavičku a pozoroval davy turistů. Pak ho napadla zlomová myšlenka. Co když, je to opravdu umělec a chce takhle ukázat své dílo, um a dokázat světu, že je pravý umělec?!

Jack okamžitě popadl svou tašku a běžel ven. Vzal si taxi a dojel na hotel. Celou dobu přemýtal o tom, co ho právě napadlo. Rozhodl se prozkoumat historii moderního umění a byl rozhodnut najít alespoň malou spojitost. Celou noc strávil nalepený k obrazovce svého notebooku a hledal odkazy, týkající se moderního, abstraktního a destruktivního umění. Po pár hodinách se cítil jako odborník. S ranním svítáním ale nenašel nic jiného než jen pár možných inspirací, které rozhodně nebyly nijak nápomocné. Jack si myslel, že konečně přišel na stopu. Zmýlil se. Byl si ale jistý, že ačkoliv nemá nic nového, je na správné cestě.

Jack netušil, jak málo mu zbývalo, aby pochopil celý čin. Postrádal pár dílků skládačky, které mu brzy začnou dávat smysl.

VI

Mick se probudil ve čtyři hodiny ráno, protože se mu na podlaze ateliéru nespalo nejlépe. Oblékl se, podíval se na Nicolu, co spal na zemi, zabalený do dek. Vzal si flašku a šel domů. Na cestě přemýšlel o tom, co vlastně udělal. Vždycky toužil po tom, být něcí milenec, ale nikdy tuhle myšlenku neuskutečnil, aspoň ne vědomně. Nicolu musí vyhodit, nemůže s ním pracovat. Jeho smlouva vyprší ale až za měsíc a kdyby ho teď vyhodil, musely by se vyřešit právní věci, a těm Mick nerozumněl. Jeho týden dovolené stráví v práci napravováním a doháněním toho, co jeho asistenti podělali. U Micka se střídal vztek, panika a zoufalství. Když dorazil domů, nedokázal spát. Nalil si skleničku, došel pro led a zapálil si. Asi za dvě hodiny se šel osprchovat. Oblékl se a šel se nasnídat. Celou tu dobu nedokázal pořádně myslet na práci. Pořád se mu opakovaly výjevy z uplynulé noci. V osm hodin jel do práce. Musel tam jet. Přehlídka je za dva měsíce a nemají nic.

Takhle ráno nebyl v celém domě nikdo jiný než pár sekretářek a pár lidí z finančního oddělení. Šel rovnou k výtahu, neměl na nikoho náladu. Potřeboval pracovat. Sám. Když vstoupil do místnosti, uviděl, že Nicola uklidil deky a odešel. Byl sám. Díkybohu. Až v jedenáct hodin začali přicházet první kolegové. Mick do té doby pracoval. Každý, kdo přišel se zarazil, když spatřil Micka, sedícího u stolu, kde byly prázdné flašky z minulého týdne. Asistenti se totiž rozhodli udělat menší party. Počítali ale s tím, že Mick přijede až za týden a do té doby stihnou dohnat to, co neudělali. Mick měl kamennou tvář a každému řekl, ať jde do zasedací místnosti. V jednu hodinu odpoledne seděli všichni u stolu a báli se, co se stane. Mick chtěl počkat na Nicolu, ale po hodině rozmýšlení mu to vlastně bylo jedno. Vzal ze stolu smlouvy a šel za svými asistenty. V místnosti panovalo hrobové ticho. Všichni koukali na zem a chtěli aby to bylo za nimi. Mick totiž nikdy nebyl takhle naštvaný. Ano, občas se rozzlobil, ale po hodině už byl v pohodě. Každý poznal, že tohle je nejvyšší stupeň. Mick přešel do čela stolu a hodil každému smlouvu. Nikdo nechápal. Celkem měl Mick osm asistentů a čtyři stálé spolupracovníky.

„Všichni asistenti mi teď řeknou, do kdy tady hodlají zůstat. Nemyslím dneska, ale podle smlouvy.“

První promluvil Paul, který byl u Micka teprve měsíc.

„Ve smlouvě mám ještě 2 měsíce.“

„To je moc hezký, ale je mi to fuk. Víte co? Řeknu vám to takhle, všichni, co jste jen na stáži máte na výběr. Buď okamžitě odejdete a já zapomenu na to, co se stalo a možná dostanete práci jinde. Ti, co chtějí zůstat, mají den na to, aby mi to odůvodnili. Když mě ale nepřesvědčíte, už si nikde nikdy ani neškrtnete. Vaše volba.“

Mick se otočil a odešel. Vzal si kabát a šel domů. Cestou si koupil další flašku whisky a doma jí i vypil. Další den se šel podívat, jak to vypadá v práci. Už v osm ráno byli všichni na svých místech a tvrdě pracovali. Podařilo se jim dohnat to, co podělali. Dozvěděl se, že pracovali celou noc. Micka to potěšilo, ale stejně byl ještě trochu naštvaný. Uviděl Nicolu, jak ukazuje švadlenám, jak přesně ušít modely. Když Nicola uviděl Micka, hned k němu šel.

„Micku, moc se omlouvám. Chtěli jsme to všechno dohnat, tak jsme zůstali celou noc a pracovali.“

Mick viděl, že si Nicola moc dobře pamatoval na minulou noc, ale nevěděl co říct. Micka popadl zvláštní pocit. Nemohl říct nic jiného, než jen:

„Máš padáka!“.

Odešel a začal se dívat po ateliéru. Mickovi to bylo líto, ale co jiného měl udělat. Nic jiného mu na výběr nezbylo. Všichni v ateliéru se jen nechápajíc situaci rozhlíželi.

„Ještě někdo?!“

Všichni se otočili zpět ke své práci a dělali, jako by nic neslyšeli. Nicola si vzal své věci a odešel. Neřekl ani slovo.

Mick začal pít. Ne, že by nepil už dostatečně, ale začal zvyšovat své nároky. Po měsíci se dostal do takové fáze, že už bylo jen málo okamžiků, kdy byl střízlivý. Joy měla po týdnu pocit, že to Mick přehání. Po dvou týdnech jí bylo jasné, že mu musí pomoct a snažila se mu promluvit do duše. Mick se začal bránit, jako každý alkoholik, začali se hádat a Mick byl na Joy naštvaný. Pohádali se pokaždé, když Mick přišel opilý. Takže skoro vždy, co Mick přišel. Joy nebyla nějaká puritánka, ale věděla, kdy je toho dost. Její otec byl alkoholik a nesla to hodně těžce. Joy měla prostě o Micka strach. Bohudík, odváděli asistenti skvělou práci, takže se Mick nemusel strarat o moc věcí.

Po měsíci měli skoro celou přehlídku hotovou. Všechny modely byly hotovy a pár se jich ještě došívalo. Mick byl spokojený. Náštěva Anny dopadla lépe, než Mick čekal. Anna byla velice skeptická, když se Jean Paul rozhodl předat vedení Mickovi. Po první přehlídce byla ale velmi spokojená a po pár dalších si Micka velmi oblíbila.

Při prvním pohledu Anna poznala, že je Mick opilý. Ignorovala to. Kolekce jí ale velmi zvedla náladu a rychle zapomněla na Mickův malý problém.

Později se Mick dozvěděl, že se jí jeho kolekce líbila zatím ze všech nejvíce. Mick už neměl takovou nutnost pít.