Jack Hansa nesl těžce časový posun. Přece jen je 7 hodin hodně. Nebyl nejmladší a proto zůstal první dny na svém hotelu, aby si mohl zvyknout na posun. Studoval spis, týkající se jeho případu velice pozorně. O vrahovi, tedy "Umělci" neměli moc informací. Neměli v podstatě vůbec žádné. V New Yorku se jim podařilo dopadnout řidiče dodávky, co dovezl a vyložil sochu v Parku, ale při výslechu se nic nedozvěděli. Řidič dostal 500$ před a 500$ potom. Nikdy se s vrahem nesetkal a celá akce proběhla naprosto anonymně. Jejich jediné vodítko byl vlas, který byl zalitý ve skulptuře. Krátký, tmavý vlas. Z rozboru zjistili, že pachatel je nejspíše běloch a není mu více jak 40 let. Nevěděli ale, jestli byl vlas záměrně umísteň do sochy, nebo to byla vrahova chyba. Doufali v druhou možnost. Celý případ byl naprosto schodný s tím v Paříži. Jediný rozdíl byl v umístění. Nádraží je přece jenom rušné místo a ani v noci není prázdné. Měli kamerový záznam, kde 2 muži přinesli skulpturu a rychle odešli. Oba byli maskovaní a nebylo jim vidět do tváře. Nikdo si nemyslel, že se jedná o něco ... takového. Přece jen je Paříž velké město a umělecké akce potkáte kdekoliv. Až s příchodem uklizeče se začala o objekt zajímat policie. Socha byla těžká a ze zpod byla pod sochou malá kaluž krve. Celý čin byl o to morbidnější, že oběť byla zalitá do pěny zaživa jen z části a teprve potom i hlava. To oběť ještě dýchala. Tým našel v plicích zbytky pěny. Příčina smrti byla jednoznačně udušení. V New Yorku byl čin proveden stejně. Jack Hansa zažil a chytil hodně psychopatů a sériových vrahů. Tenhle čin ho ale velmi dlouho trápil. Když už zapoměl na toto dílo, tak se objevil případ v Paříži. Připadal si, jako kdyby ho pachatel nechtěl nechat v klidu vyspat. Otázkou bylo proč teď? Po takové době a proč tady? Jack Hansa byl poprvé v životě bezradný. Nevěděl jak dál. Nejspíš dopadnou ty dva poslíčky, ale přinese to stejnou změnu jako tehdy.
Jack se rozhodl, že se půjde projít po Paříži. Měl ještě den volna a chtěl si provětrat hlavu. Prošel se po celém centru a odpoledne šel do Louvru. Rozhodl se pro moderní umění. Po dvou hodinách si sedl na lavičku a pozoroval davy turistů. Pak ho napadla zlomová myšlenka. Co když, je to opravdu umělec a chce takhle ukázat své dílo, um a dokázat světu, že je pravý umělec?!
Jack okamžitě popadl svou tašku a běžel ven. Vzal si taxi a dojel na hotel. Celou dobu přemýtal o tom, co ho právě napadlo. Rozhodl se prozkoumat historii moderního umění a byl rozhodnut najít alespoň malou spojitost. Celou noc strávil nalepený k obrazovce svého notebooku a hledal odkazy, týkající se moderního, abstraktního a destruktivního umění. Po pár hodinách se cítil jako odborník. S ranním svítáním ale nenašel nic jiného než jen pár možných inspirací, které rozhodně nebyly nijak nápomocné. Jack si myslel, že konečně přišel na stopu. Zmýlil se. Byl si ale jistý, že ačkoliv nemá nic nového, je na správné cestě.
Jack netušil, jak málo mu zbývalo, aby pochopil celý čin. Postrádal pár dílků skládačky, které mu brzy začnou dávat smysl.
31. 1. 2015
VI
Mick se probudil ve čtyři hodiny ráno, protože se mu na podlaze ateliéru nespalo nejlépe. Oblékl se, podíval se na Nicolu, co spal na zemi, zabalený do dek. Vzal si flašku a šel domů. Na cestě přemýšlel o tom, co vlastně udělal. Vždycky toužil po tom, být něcí milenec, ale nikdy tuhle myšlenku neuskutečnil, aspoň ne vědomně. Nicolu musí vyhodit, nemůže s ním pracovat. Jeho smlouva vyprší ale až za měsíc a kdyby ho teď vyhodil, musely by se vyřešit právní věci, a těm Mick nerozumněl. Jeho týden dovolené stráví v práci napravováním a doháněním toho, co jeho asistenti podělali. U Micka se střídal vztek, panika a zoufalství. Když dorazil domů, nedokázal spát. Nalil si skleničku, došel pro led a zapálil si. Asi za dvě hodiny se šel osprchovat. Oblékl se a šel se nasnídat. Celou tu dobu nedokázal pořádně myslet na práci. Pořád se mu opakovaly výjevy z uplynulé noci. V osm hodin jel do práce. Musel tam jet. Přehlídka je za dva měsíce a nemají nic.
Takhle ráno nebyl v celém domě nikdo jiný než pár sekretářek a pár lidí z finančního oddělení. Šel rovnou k výtahu, neměl na nikoho náladu. Potřeboval pracovat. Sám. Když vstoupil do místnosti, uviděl, že Nicola uklidil deky a odešel. Byl sám. Díkybohu. Až v jedenáct hodin začali přicházet první kolegové. Mick do té doby pracoval. Každý, kdo přišel se zarazil, když spatřil Micka, sedícího u stolu, kde byly prázdné flašky z minulého týdne. Asistenti se totiž rozhodli udělat menší party. Počítali ale s tím, že Mick přijede až za týden a do té doby stihnou dohnat to, co neudělali. Mick měl kamennou tvář a každému řekl, ať jde do zasedací místnosti. V jednu hodinu odpoledne seděli všichni u stolu a báli se, co se stane. Mick chtěl počkat na Nicolu, ale po hodině rozmýšlení mu to vlastně bylo jedno. Vzal ze stolu smlouvy a šel za svými asistenty. V místnosti panovalo hrobové ticho. Všichni koukali na zem a chtěli aby to bylo za nimi. Mick totiž nikdy nebyl takhle naštvaný. Ano, občas se rozzlobil, ale po hodině už byl v pohodě. Každý poznal, že tohle je nejvyšší stupeň. Mick přešel do čela stolu a hodil každému smlouvu. Nikdo nechápal. Celkem měl Mick osm asistentů a čtyři stálé spolupracovníky.
„Všichni asistenti mi teď řeknou, do kdy tady hodlají zůstat. Nemyslím dneska, ale podle smlouvy.“
První promluvil Paul, který byl u Micka teprve měsíc.
„Ve smlouvě mám ještě 2 měsíce.“
„To je moc hezký, ale je mi to fuk. Víte co? Řeknu vám to takhle, všichni, co jste jen na stáži máte na výběr. Buď okamžitě odejdete a já zapomenu na to, co se stalo a možná dostanete práci jinde. Ti, co chtějí zůstat, mají den na to, aby mi to odůvodnili. Když mě ale nepřesvědčíte, už si nikde nikdy ani neškrtnete. Vaše volba.“
Mick se otočil a odešel. Vzal si kabát a šel domů. Cestou si koupil další flašku whisky a doma jí i vypil. Další den se šel podívat, jak to vypadá v práci. Už v osm ráno byli všichni na svých místech a tvrdě pracovali. Podařilo se jim dohnat to, co podělali. Dozvěděl se, že pracovali celou noc. Micka to potěšilo, ale stejně byl ještě trochu naštvaný. Uviděl Nicolu, jak ukazuje švadlenám, jak přesně ušít modely. Když Nicola uviděl Micka, hned k němu šel.
„Micku, moc se omlouvám. Chtěli jsme to všechno dohnat, tak jsme zůstali celou noc a pracovali.“
Mick viděl, že si Nicola moc dobře pamatoval na minulou noc, ale nevěděl co říct. Micka popadl zvláštní pocit. Nemohl říct nic jiného, než jen:
„Máš padáka!“.
Odešel a začal se dívat po ateliéru. Mickovi to bylo líto, ale co jiného měl udělat. Nic jiného mu na výběr nezbylo. Všichni v ateliéru se jen nechápajíc situaci rozhlíželi.
„Ještě někdo?!“
Všichni se otočili zpět ke své práci a dělali, jako by nic neslyšeli. Nicola si vzal své věci a odešel. Neřekl ani slovo.
Mick začal pít. Ne, že by nepil už dostatečně, ale začal zvyšovat své nároky. Po měsíci se dostal do takové fáze, že už bylo jen málo okamžiků, kdy byl střízlivý. Joy měla po týdnu pocit, že to Mick přehání. Po dvou týdnech jí bylo jasné, že mu musí pomoct a snažila se mu promluvit do duše. Mick se začal bránit, jako každý alkoholik, začali se hádat a Mick byl na Joy naštvaný. Pohádali se pokaždé, když Mick přišel opilý. Takže skoro vždy, co Mick přišel. Joy nebyla nějaká puritánka, ale věděla, kdy je toho dost. Její otec byl alkoholik a nesla to hodně těžce. Joy měla prostě o Micka strach. Bohudík, odváděli asistenti skvělou práci, takže se Mick nemusel strarat o moc věcí.
Po měsíci měli skoro celou přehlídku hotovou. Všechny modely byly hotovy a pár se jich ještě došívalo. Mick byl spokojený. Náštěva Anny dopadla lépe, než Mick čekal. Anna byla velice skeptická, když se Jean Paul rozhodl předat vedení Mickovi. Po první přehlídce byla ale velmi spokojená a po pár dalších si Micka velmi oblíbila.
Při prvním pohledu Anna poznala, že je Mick opilý. Ignorovala to. Kolekce jí ale velmi zvedla náladu a rychle zapomněla na Mickův malý problém.
Později se Mick dozvěděl, že se jí jeho kolekce líbila zatím ze všech nejvíce. Mick už neměl takovou nutnost pít.
Takhle ráno nebyl v celém domě nikdo jiný než pár sekretářek a pár lidí z finančního oddělení. Šel rovnou k výtahu, neměl na nikoho náladu. Potřeboval pracovat. Sám. Když vstoupil do místnosti, uviděl, že Nicola uklidil deky a odešel. Byl sám. Díkybohu. Až v jedenáct hodin začali přicházet první kolegové. Mick do té doby pracoval. Každý, kdo přišel se zarazil, když spatřil Micka, sedícího u stolu, kde byly prázdné flašky z minulého týdne. Asistenti se totiž rozhodli udělat menší party. Počítali ale s tím, že Mick přijede až za týden a do té doby stihnou dohnat to, co neudělali. Mick měl kamennou tvář a každému řekl, ať jde do zasedací místnosti. V jednu hodinu odpoledne seděli všichni u stolu a báli se, co se stane. Mick chtěl počkat na Nicolu, ale po hodině rozmýšlení mu to vlastně bylo jedno. Vzal ze stolu smlouvy a šel za svými asistenty. V místnosti panovalo hrobové ticho. Všichni koukali na zem a chtěli aby to bylo za nimi. Mick totiž nikdy nebyl takhle naštvaný. Ano, občas se rozzlobil, ale po hodině už byl v pohodě. Každý poznal, že tohle je nejvyšší stupeň. Mick přešel do čela stolu a hodil každému smlouvu. Nikdo nechápal. Celkem měl Mick osm asistentů a čtyři stálé spolupracovníky.
„Všichni asistenti mi teď řeknou, do kdy tady hodlají zůstat. Nemyslím dneska, ale podle smlouvy.“
První promluvil Paul, který byl u Micka teprve měsíc.
„Ve smlouvě mám ještě 2 měsíce.“
„To je moc hezký, ale je mi to fuk. Víte co? Řeknu vám to takhle, všichni, co jste jen na stáži máte na výběr. Buď okamžitě odejdete a já zapomenu na to, co se stalo a možná dostanete práci jinde. Ti, co chtějí zůstat, mají den na to, aby mi to odůvodnili. Když mě ale nepřesvědčíte, už si nikde nikdy ani neškrtnete. Vaše volba.“
Mick se otočil a odešel. Vzal si kabát a šel domů. Cestou si koupil další flašku whisky a doma jí i vypil. Další den se šel podívat, jak to vypadá v práci. Už v osm ráno byli všichni na svých místech a tvrdě pracovali. Podařilo se jim dohnat to, co podělali. Dozvěděl se, že pracovali celou noc. Micka to potěšilo, ale stejně byl ještě trochu naštvaný. Uviděl Nicolu, jak ukazuje švadlenám, jak přesně ušít modely. Když Nicola uviděl Micka, hned k němu šel.
„Micku, moc se omlouvám. Chtěli jsme to všechno dohnat, tak jsme zůstali celou noc a pracovali.“
Mick viděl, že si Nicola moc dobře pamatoval na minulou noc, ale nevěděl co říct. Micka popadl zvláštní pocit. Nemohl říct nic jiného, než jen:
„Máš padáka!“.
Odešel a začal se dívat po ateliéru. Mickovi to bylo líto, ale co jiného měl udělat. Nic jiného mu na výběr nezbylo. Všichni v ateliéru se jen nechápajíc situaci rozhlíželi.
„Ještě někdo?!“
Všichni se otočili zpět ke své práci a dělali, jako by nic neslyšeli. Nicola si vzal své věci a odešel. Neřekl ani slovo.
Mick začal pít. Ne, že by nepil už dostatečně, ale začal zvyšovat své nároky. Po měsíci se dostal do takové fáze, že už bylo jen málo okamžiků, kdy byl střízlivý. Joy měla po týdnu pocit, že to Mick přehání. Po dvou týdnech jí bylo jasné, že mu musí pomoct a snažila se mu promluvit do duše. Mick se začal bránit, jako každý alkoholik, začali se hádat a Mick byl na Joy naštvaný. Pohádali se pokaždé, když Mick přišel opilý. Takže skoro vždy, co Mick přišel. Joy nebyla nějaká puritánka, ale věděla, kdy je toho dost. Její otec byl alkoholik a nesla to hodně těžce. Joy měla prostě o Micka strach. Bohudík, odváděli asistenti skvělou práci, takže se Mick nemusel strarat o moc věcí.
Po měsíci měli skoro celou přehlídku hotovou. Všechny modely byly hotovy a pár se jich ještě došívalo. Mick byl spokojený. Náštěva Anny dopadla lépe, než Mick čekal. Anna byla velice skeptická, když se Jean Paul rozhodl předat vedení Mickovi. Po první přehlídce byla ale velmi spokojená a po pár dalších si Micka velmi oblíbila.
Při prvním pohledu Anna poznala, že je Mick opilý. Ignorovala to. Kolekce jí ale velmi zvedla náladu a rychle zapomněla na Mickův malý problém.
Později se Mick dozvěděl, že se jí jeho kolekce líbila zatím ze všech nejvíce. Mick už neměl takovou nutnost pít.
25. 1. 2015
V
Ten večer šli Mick a Joy na oslavu uvedení nového parfému od Jean Paul Gaultier, který navrhnul a vyvinul Mick. Jmenoval se „Rande-vousz“. Tvořili ho tři základní ingredience. Kůže, rulík zlomocný a tabák. Byl unisex a určen pro večerní nošení. Mickovo první výtvor v oblasti parfémů. Samozřejmě se jím oba navonili. Joy měla na sobě Mickovo nejoblíbenější kousek z poslední přehlídky a Mick, jako obvykle, černé kalhoty, top z černého saténu, posázený krystaly od Swarowski s hlubokým výstřihem a boty na zakázku, které byly 5 let staré ale stále nádherné. Z černé lakované kůže, malým podpatkem, zlatou aplikací na špičce a zapínaním.
Když dorazili, uvědomili si, že jsou nejhezčím párem. Po uvedení parfému a detailním popisu složení atd., se oslava změnila v menší párty. Mickovi se líbil jeden nový stážista, který pro něj pracoval. Pozval ho. Nečekal ale, že přivede svého přítele. Mick si povídal s Joy a přemýšlel jak ho sbalit. Po pár skleničkách Jacka Danielse byl Mick opilý, ale ne dostatečně aby ho nešel pozdravit.
„Ahoj!“
„Dobrý večer, úžasná párty a ten parfém je boží.“
„Děkuju. Tvůj přítel?“, řekl Mick a pokynul hlavou k muži se kterým byl Nicola, tak se stážista jmenoval.
„Ano, jmenuje se Alex.“
„Aha, jak dlouho jste spolu?“
„Tak půl roku.“
„Hm. A všechno v pořádku?“
„Ano.“
„Musim jít. Měj se.“
„Hezký večer.“
Mick šel zpátky k Joy.
„To si dělá snad prdel ne? Já ho pozvu a on si přivede nějakýho týpka, co neznám a se kterým on tam někde šuká. Prostě ho vyhodim a bude.“
„Ale notak. Si opilej. On je zadanej a ty se s tim smiř.“
Po každé přehlídce si bral Mick tři týdny volna a dva z toho trávil v zahraničí. Většinou jel do Řecka nebo Itálie. Tenhle rok s ním jela i Joy a rozhodli se pro Korfu. Samozřejmě letěli první třídou a vybrali si spa hotel s 5 hvězdičkami. Každý druhý večer jeli do hlavního města do klubů. Oba si svou dovolenou náramně užili. Usínali za zvuků šplouchajícího moře a západ slunce jim plnil veškerá přání. Joy zakázala Mickovi navrhovat. Tento zákaz se setkal s odporem, ale i Mick uznal, že nejlepší nápady musí dozrát. Chodili na masáže, do wellness centra a nedělali nic jiného, než jen relaxovali. Jediný problém byl, že nikdo cizí nemohl k nim na pokoj, takže když Mick někoho sbalil, musel k němu nebo se zavřít na záchodě. Jemu to nijak nevadilo, ale většinou se těm ostatním atmosféra záchoda nezamlouvala.
Dovolená uběhla rychle a Mick měl ještě čtyři dny volno. Joy musela jít do práce a on byl sám v jejich bytě a neměl po jednom dopoledni co na práci. Začal si proto psát s Nicolou. Ze začátku mu šlo o práci, ale potom se konverzace stočila k osobním tématům. Mick chtěl s ním večer někam jít, ale Nicola musel být v práci a připravovat podklady. Mick mu přikázal jít. Koneckonců, byl to jeho šéf, takže mohl dělat co jen chtěl. Dohodli se na večerní koktejl v Ponte Central v módní čtvrti. Mick to vydával za pracovní večeři kvůli pret-a-porter přehlídce. Ve skutečnosti chtěl Nicolu sbalit.
Mick chtěl přijít první, takže byl v Ponte už o půl hodiny dřív. Nicola přišel přesně na čas.
„Ahoj.“
„Dobrý večer. Jak se vám daří?“
„Tak hele ještě nejsem tak starej, takže mi tykej.“
Nicola se usmál.
„Jak se ti daří?“
„Jo, jde to. Co u tebe?“
„Všechno v pořádku. Jaká byla dovolená?“
„Skvělá, byli sme na Korfu. Dva týdny nicnedělaní.“
„Ah, byl jste, teda byl jsi ještě s někým?“
„Jo jo, s přítelkyní.“
„Ty máš přítelkyni?“ Nicola vytřeštil oči a nechápal.
„Řikáme si přítel a přítelkyně, ale jsem jen přátelé. Žijeme spolu a tak.“ Mick se usmál, protože byl rád, že to Nicolu zajímá.
„Aha.“
„Ty jsi s ... půl roku?“
„Ano, jmenuje se Alex.“
„Tak to jo. Chtěl jsem s tebou mluvit kvůli pret-a-porter. Letos jsme nasadili vysokou laďku díky Couture a samozřejmě nechceme ztratit naší úroveň. Jak jsme se všichni dohodli, bude hlavním tématem říše divů. Začali jste už připravovat modely? Anna přijede za 3 týdny a to musí být minimálně 90% hotovo. Co ten malíř? Má už ty obrazy na přehlídku? A floristi?“
„No, jak jistě víš, tak je opravdu těžké sehnat materiály, co jsi navrhnul a pracovat s nimi. Švadleny pracují celé dny. A čekáme hlavně na tvůj souhlas, jestli ty modely odpovídají. Začali jsme vybírat modelky, ale je to problém, protože většina jich má už plno.“
„Co?! Jaký modelky? Děláš si prdel? Nechci modelky! Nikdy jsem na přehlídkách žádný modelky nechtěl a ani chtít nebudu. Modelky patří do časopisů, ne na mojí přehlídku. Jak jste mohli obvolávat agentury a nic mi neříct?! Proč jste je vůbec obvolávali? Kdo vám to povolil?!“
„No my jsme si řikali, že...“
„Vy si nemáte co řikat, jste asistenti!“
„Ale agentury nás prosili, abychom najmuli tentokrát modelky.“
„To je mi u prdele!“
Mick vstal, oblékl si kabát a jeho flirtovací nálada byla pryč, jediná jeho myšlenka byla, že musí do práce a podívat se, co jeho asistenti stihli během posledních týdnů podělat. Nicola se omlouval a snažil se Micka dohnat, ale Mick byl příliš rozzuřený na to, aby ho vnímal a bral v potaz. Vyrazil ven, zapálil si a vrazil do metra. Za čtvrt hodiny vystoupil na stanici, která byla asi 3 minuty chůze od jejich ateliéru. Když dorazil ke dveřím, zjistil, že už nikdo vevnitř není. Vytáhl tedy svůj univerzální klíč, odemknul si, šel k výtahu a stiskl tlačítko pro páté patro. Ve stejný moment, když vstoupil do hlavního ateliéru zjistil, že asistenti neudělali nic jiného, než jen chabý storyboard. Když se důkladněji podíval po místnosti, spatřil pár flašek a popelníky. Byl rozzuřený a chtěl všechny okamžitě vyhodit. Přešel ke gramofonu a pustil desku Ultraviolence od Lany del Rey. Zapálil si, vyndal ze svého stolu flašku whisky a nalil si skleničku, kterou hned vypil. Sednul si na stůl, držel flašku a díval se na totální fiasko.
„He used to call me DN
That stood for deadly nightshade
'Cause I was filled with poison
But blessed with beauty and rage
Jim told me that
He hit me and it felt like a kiss
Jim brought me back
Reminded me of when we were kids“
Po deseti minutách zaslechl, jak někdo utíká po schodech. Uvědomil si, že nezamkl. Do ateliéru vběhl Nicola, celý rudý a zadýchaný. Mick stihnul vypít dostatek na to, aby byl dostatečně opilý a odhodlal se k něčemu nemyslitelnému. Vstal, přimáčkl Nicolu ke zdi a políbil ho. Nicola se ze začátku snažil Micka odstrčit a říct mu, že má přítele, ale po chvíli se tomu jednoduše podvolil.
...
„This is ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
I can hear sirens, sirens
He hit me and it felt like a kiss
I can hear violins, violins
Give me all of that ultraviolence
He used to call me poison
Like I was poison ivy
I could have died right there
'Cause he was right beside me
Jim raised me up
He hurt me but it felt like true love
Jim taught me that
Loving him was never enough
This is ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
I can hear sirens, sirens
He hit me and it felt like a kiss
I can hear violins, violins
Give me all of that ultraviolence
We can go back to New York
Loving you was really hard
We can go back 'til it's dark
Where they don't know who we are
Heaven is on earth
I will do anything for you, babe
Blessed is this, this union
Crying tears of gold, like lemonade
I love you the first time
I love you the last time
Yo soy la princesa, comprende mis white lines
'Cause I'm your jazz singer
And you're my cult leader
I love you forever,
I love you forever
This is ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
I can hear sirens, sirens
He hit me and it felt like a kiss
I can hear violins, violins
Give me all of that ultraviolence“
Když dorazili, uvědomili si, že jsou nejhezčím párem. Po uvedení parfému a detailním popisu složení atd., se oslava změnila v menší párty. Mickovi se líbil jeden nový stážista, který pro něj pracoval. Pozval ho. Nečekal ale, že přivede svého přítele. Mick si povídal s Joy a přemýšlel jak ho sbalit. Po pár skleničkách Jacka Danielse byl Mick opilý, ale ne dostatečně aby ho nešel pozdravit.
„Ahoj!“
„Dobrý večer, úžasná párty a ten parfém je boží.“
„Děkuju. Tvůj přítel?“, řekl Mick a pokynul hlavou k muži se kterým byl Nicola, tak se stážista jmenoval.
„Ano, jmenuje se Alex.“
„Aha, jak dlouho jste spolu?“
„Tak půl roku.“
„Hm. A všechno v pořádku?“
„Ano.“
„Musim jít. Měj se.“
„Hezký večer.“
Mick šel zpátky k Joy.
„To si dělá snad prdel ne? Já ho pozvu a on si přivede nějakýho týpka, co neznám a se kterým on tam někde šuká. Prostě ho vyhodim a bude.“
„Ale notak. Si opilej. On je zadanej a ty se s tim smiř.“
Po každé přehlídce si bral Mick tři týdny volna a dva z toho trávil v zahraničí. Většinou jel do Řecka nebo Itálie. Tenhle rok s ním jela i Joy a rozhodli se pro Korfu. Samozřejmě letěli první třídou a vybrali si spa hotel s 5 hvězdičkami. Každý druhý večer jeli do hlavního města do klubů. Oba si svou dovolenou náramně užili. Usínali za zvuků šplouchajícího moře a západ slunce jim plnil veškerá přání. Joy zakázala Mickovi navrhovat. Tento zákaz se setkal s odporem, ale i Mick uznal, že nejlepší nápady musí dozrát. Chodili na masáže, do wellness centra a nedělali nic jiného, než jen relaxovali. Jediný problém byl, že nikdo cizí nemohl k nim na pokoj, takže když Mick někoho sbalil, musel k němu nebo se zavřít na záchodě. Jemu to nijak nevadilo, ale většinou se těm ostatním atmosféra záchoda nezamlouvala.
Dovolená uběhla rychle a Mick měl ještě čtyři dny volno. Joy musela jít do práce a on byl sám v jejich bytě a neměl po jednom dopoledni co na práci. Začal si proto psát s Nicolou. Ze začátku mu šlo o práci, ale potom se konverzace stočila k osobním tématům. Mick chtěl s ním večer někam jít, ale Nicola musel být v práci a připravovat podklady. Mick mu přikázal jít. Koneckonců, byl to jeho šéf, takže mohl dělat co jen chtěl. Dohodli se na večerní koktejl v Ponte Central v módní čtvrti. Mick to vydával za pracovní večeři kvůli pret-a-porter přehlídce. Ve skutečnosti chtěl Nicolu sbalit.
Mick chtěl přijít první, takže byl v Ponte už o půl hodiny dřív. Nicola přišel přesně na čas.
„Ahoj.“
„Dobrý večer. Jak se vám daří?“
„Tak hele ještě nejsem tak starej, takže mi tykej.“
Nicola se usmál.
„Jak se ti daří?“
„Jo, jde to. Co u tebe?“
„Všechno v pořádku. Jaká byla dovolená?“
„Skvělá, byli sme na Korfu. Dva týdny nicnedělaní.“
„Ah, byl jste, teda byl jsi ještě s někým?“
„Jo jo, s přítelkyní.“
„Ty máš přítelkyni?“ Nicola vytřeštil oči a nechápal.
„Řikáme si přítel a přítelkyně, ale jsem jen přátelé. Žijeme spolu a tak.“ Mick se usmál, protože byl rád, že to Nicolu zajímá.
„Aha.“
„Ty jsi s ... půl roku?“
„Ano, jmenuje se Alex.“
„Tak to jo. Chtěl jsem s tebou mluvit kvůli pret-a-porter. Letos jsme nasadili vysokou laďku díky Couture a samozřejmě nechceme ztratit naší úroveň. Jak jsme se všichni dohodli, bude hlavním tématem říše divů. Začali jste už připravovat modely? Anna přijede za 3 týdny a to musí být minimálně 90% hotovo. Co ten malíř? Má už ty obrazy na přehlídku? A floristi?“
„No, jak jistě víš, tak je opravdu těžké sehnat materiály, co jsi navrhnul a pracovat s nimi. Švadleny pracují celé dny. A čekáme hlavně na tvůj souhlas, jestli ty modely odpovídají. Začali jsme vybírat modelky, ale je to problém, protože většina jich má už plno.“
„Co?! Jaký modelky? Děláš si prdel? Nechci modelky! Nikdy jsem na přehlídkách žádný modelky nechtěl a ani chtít nebudu. Modelky patří do časopisů, ne na mojí přehlídku. Jak jste mohli obvolávat agentury a nic mi neříct?! Proč jste je vůbec obvolávali? Kdo vám to povolil?!“
„No my jsme si řikali, že...“
„Vy si nemáte co řikat, jste asistenti!“
„Ale agentury nás prosili, abychom najmuli tentokrát modelky.“
„To je mi u prdele!“
Mick vstal, oblékl si kabát a jeho flirtovací nálada byla pryč, jediná jeho myšlenka byla, že musí do práce a podívat se, co jeho asistenti stihli během posledních týdnů podělat. Nicola se omlouval a snažil se Micka dohnat, ale Mick byl příliš rozzuřený na to, aby ho vnímal a bral v potaz. Vyrazil ven, zapálil si a vrazil do metra. Za čtvrt hodiny vystoupil na stanici, která byla asi 3 minuty chůze od jejich ateliéru. Když dorazil ke dveřím, zjistil, že už nikdo vevnitř není. Vytáhl tedy svůj univerzální klíč, odemknul si, šel k výtahu a stiskl tlačítko pro páté patro. Ve stejný moment, když vstoupil do hlavního ateliéru zjistil, že asistenti neudělali nic jiného, než jen chabý storyboard. Když se důkladněji podíval po místnosti, spatřil pár flašek a popelníky. Byl rozzuřený a chtěl všechny okamžitě vyhodit. Přešel ke gramofonu a pustil desku Ultraviolence od Lany del Rey. Zapálil si, vyndal ze svého stolu flašku whisky a nalil si skleničku, kterou hned vypil. Sednul si na stůl, držel flašku a díval se na totální fiasko.
„He used to call me DN
That stood for deadly nightshade
'Cause I was filled with poison
But blessed with beauty and rage
Jim told me that
He hit me and it felt like a kiss
Jim brought me back
Reminded me of when we were kids“
Po deseti minutách zaslechl, jak někdo utíká po schodech. Uvědomil si, že nezamkl. Do ateliéru vběhl Nicola, celý rudý a zadýchaný. Mick stihnul vypít dostatek na to, aby byl dostatečně opilý a odhodlal se k něčemu nemyslitelnému. Vstal, přimáčkl Nicolu ke zdi a políbil ho. Nicola se ze začátku snažil Micka odstrčit a říct mu, že má přítele, ale po chvíli se tomu jednoduše podvolil.
...
„This is ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
I can hear sirens, sirens
He hit me and it felt like a kiss
I can hear violins, violins
Give me all of that ultraviolence
He used to call me poison
Like I was poison ivy
I could have died right there
'Cause he was right beside me
Jim raised me up
He hurt me but it felt like true love
Jim taught me that
Loving him was never enough
This is ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
I can hear sirens, sirens
He hit me and it felt like a kiss
I can hear violins, violins
Give me all of that ultraviolence
We can go back to New York
Loving you was really hard
We can go back 'til it's dark
Where they don't know who we are
Heaven is on earth
I will do anything for you, babe
Blessed is this, this union
Crying tears of gold, like lemonade
I love you the first time
I love you the last time
Yo soy la princesa, comprende mis white lines
'Cause I'm your jazz singer
And you're my cult leader
I love you forever,
I love you forever
This is ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
Ultraviolence
I can hear sirens, sirens
He hit me and it felt like a kiss
I can hear violins, violins
Give me all of that ultraviolence“
IV
Jack Hansa se v sobotu ráno probudil díky telefonátu od jeho nadřízeného. Potřebovali ho v Paříži. Našli tělo zalité v izolační pěně, které rozpínalo ruce. Jack okamžitě věděl, že musí jet. Bylo mu 54 a v tomto oboru byl přes 25 let. Měl velké zkušenosti s psychopaty a sériovými vrahy. Před 11 lety ale dostal případ, který byl jeho jediný nevyřešený. V New Yorku v Central Parku se našla socha s torzem muže ve věku 32 let, rozpínající ruce.
6. 1. 2015
III.
Další týden uplynul celkem normálně, Mick měl trochu stres v práci, protože se blížila Haute Couture přehlídka a ještě neměli hotové všechny modely, natož připravenou přehlídku. Jeho napád obsadit Lady Gaga do hlavní role měl na začátku velké problémy a vypadalo to, že se budou muset obejít bez ní. Nicméně, Mick zvládnul obvolat všechny její manažery a nakonec se domluvili. Měla jít na začátku, v prostředku a na konci přehlídky v šatech, které navrhnul výhradně Mick po konzultaci s ní a Jeanem. Mick se nemohl dočkat. Jako hudební podklad mělo sloužit její poslední album a Mickovo nejoblíbenější kousky. Jedna rocková balada na začátek a užasný party-song na konec. Přehlídka se jmenovala „Gypsy“. „Gypsy“ byla píseň, která podpořila Micka v tom, aby zůstal v Německu a později se vrhnul do světa. Nejdříve chtěl celou show nazvat „ARTPOP“, ale jeho inspirace pro modely byla tak rozsáhlá a skákala z jednoho alba do jiného, že Mick použil trochu zašifrovaný název pro cestovatele. Modely a celá atmosféra byla naprosto jedinečná, především díky tomu, že jí z velké části připravoval Mick sám a věnoval jí měsíce a měsíce práce. Jean byl z jeho nápadu unešen a vždy jen pronesl svým francouzským akcentem: "Beautiful!","Wonderful!". Tohle zvládnul Mick během týdne, samozřejmě pomocí svých asistentů. Pochopitelně byl v práci každý den od brzkých hodin až do večera.
To byla jedna z Mickovo nejlepších vlastností, dokázal si nestěžovat a jen dřít. Pokud se jeho práce stala zábavou, bylo mu jedno jak dlouho pracuje. Takhle to trvalo už 8 let a byl stále stejně zapálený jako na začátku a vždy chtěl další přehlídku lepší než tu předtím. To se mu dařilo. Prosadil výstavbu více obchodů, více inzerce a samozřejmě rozšířil i sortiment. On se staral o pret-a-porter a dva další designeři měli na povel šperky a látky.
V neděli ráno se Joy probudila, udělala si kafe bez kofeinu a dala si misku cereálií. Mick přišel v 11.
„Ahoj. Kdes byl?“
„Ahoj. Na jedný párty. Jdu spát, promiň.“
Joy zakroutila hlavou a otevřela noviny. Celý týden byl na titulní straně případ z minulého týdne, muž zalitý v izolační pěně. Joy to pořád ješťe trochu děsilo. Dozvěděla se, že muž byl 32-letý právník, svobodný, bezdětný. Policii trvalo tři dny než dostala torzo ven a určila pohlaví atd. K případu byl pozván i specialista z New Yorku, Jack Hansa. Byl to padesátník se zkušenostmi v morbidních, sériových vraždách. Policie ale nevydala žádné informace, týkající se motivu nebo dalších detailů. Podle Joy neměli ani nejmenší stopu.
To byla jedna z Mickovo nejlepších vlastností, dokázal si nestěžovat a jen dřít. Pokud se jeho práce stala zábavou, bylo mu jedno jak dlouho pracuje. Takhle to trvalo už 8 let a byl stále stejně zapálený jako na začátku a vždy chtěl další přehlídku lepší než tu předtím. To se mu dařilo. Prosadil výstavbu více obchodů, více inzerce a samozřejmě rozšířil i sortiment. On se staral o pret-a-porter a dva další designeři měli na povel šperky a látky.
V neděli ráno se Joy probudila, udělala si kafe bez kofeinu a dala si misku cereálií. Mick přišel v 11.
„Ahoj. Kdes byl?“
„Ahoj. Na jedný párty. Jdu spát, promiň.“
Joy zakroutila hlavou a otevřela noviny. Celý týden byl na titulní straně případ z minulého týdne, muž zalitý v izolační pěně. Joy to pořád ješťe trochu děsilo. Dozvěděla se, že muž byl 32-letý právník, svobodný, bezdětný. Policii trvalo tři dny než dostala torzo ven a určila pohlaví atd. K případu byl pozván i specialista z New Yorku, Jack Hansa. Byl to padesátník se zkušenostmi v morbidních, sériových vraždách. Policie ale nevydala žádné informace, týkající se motivu nebo dalších detailů. Podle Joy neměli ani nejmenší stopu.
3. 1. 2015
II.
Mickovi bylo 16, když odjel na rok do Německa a byl hostujícím studentem. Rozhodl se tam zůstat. Po 2 letech, co byl pokaždé jen host u někoho a byl celkem depresivní, díky chybějící inspiraci a nedostatku vzrušení ze života, se dostal na stáž k Alexander McQueen do Londýna a už se do školy nevrátil. Po Alexander McQueen bylo pár let, kdy musel dřít po nocích v různých Fast foodech aby si vydělal na bydlení a co ušetřil, to nastrkal do svých výtvorů. Byl na pár dalších stážích u různých návrhářu, které nikdo moc neznal až se dostal do luxusního butiku, kde začal pracovat a poté se dostal na pár významnějšich stáží, až si ho konečně na týdnu módy všiml Jean Paul Gaultier, u kterého to několikrát neupspěšně zkoušel už od 17, a zaměstnal ho jako asistenta ve svém ateliéru. Mickovi se splnil sen a Jean Paul Gaultier ještě nevěděl, že našel svého nástupce. Od té doby pracoval skoro každý den, od rána do večera, aby ho přesvědčil o svých kvalitách. Ne ani tak jeho, jako sebe. Po 5 letech se stal nepostradatelnou častí jeho týmu a byl jeho pravou rukou. Považoval se za jeho nástupce. Několikrát dostal nabídku od jiných značek, ale zůstal věrný.
Mick chodil rok s Olivierem Rousteingem od značky Balmain. Přestalo ho to ale bavit a zůstal sám s Joy v jejich nádherném bytu, nedaleko centra, kde byl spokojený. Mick nebyl typ pro vztah. Byl velice majetnický, ale sám nechtěl být něcí majetek. Na tom jeho vztahy vždy ztroskotaly. Jeho vztahy, byly asi dva, obsahovaly pokaždé hodně sexu. A to proto, aby se nemuselo mluvit. Nesnášel ty plky o lásce, vztahu a "naší" budoucnosti.
Na balkónu měl nádherný výhled na staré město a to mu stačilo ke štěstí. S Joy se potkal v Berlíně, kde strávil 2 měsíce, když mu bylo 18. Stali se během jednoho večera přátelé a během měsíce se Joy rozhodla za ním jet do Paříže, kde spolu bydleli v hrozném bytě, kde tekla horká voda jen jednou za týden a neměli ani topení, na to nějakou jinou vymoženost. Oběma to ale stačilo ke štěstí a jejich večery s vínem se staly klasikou, kterou oba často potřebovali.
Joy byla hlavně pro vážné známosti. Měla několik delších vztahů, ale nevadilo jí si občas jen užít. Občas byla nouze o místo v jejich bytě. Naštěstí byl ale Mick raději u svých partnerů a Joy u sebe, takže si vyhovovali. Mluvila plyně francouzsky a Mick byl rád, že mu pomáhala se domluvit. Naštěstí se za dva roky naučil celkem dobře mluvit a i obstojně řešit ve francoužstině uřední věci, kterých nebylo moc, ale alespoň mohl jít k doktorovi bez Joy. Jeden druhého milovali tak, že by pro sebe udělali cokoliv. Joy jen nenáviděla Mickovo kouření a on to respektoval, takže kouřil u sebe nebo na balkónu, když bylo venku příjemně. Byli nerozluční. Všichni si mysleli, že spolu chodí do té doby, než Mick začal mluvit o své vášni, sexu. Pak pochopili.
Oba dva dosáhli svých cílů a byli štastní. Chodili pít koktejly a balili kluky. Probírali se hromadou Vogue, kterou si jednou za měsíc vyzvedli a užívali si svůj život. Mick hledal svou inspiraci ve svých špatných zkušenostech, které připadali Joy občas příliš špatné. Jednou, když přišel z jednoho divokého večírku a měl v krvi pár, no dobře, hodně promile, tak vzal všechny barvy co doma našel a zapnul hudbu tak nahlas, že probudila nejen Joy ale i sousedy. Když Joy po pěti minutách přišla, tak byly pomalovány všechny stěny jeho pokoje cákanci, které vypadaly jako krev, barevnými skvrnami, které jí připomínaly objímaní mísy a texty písní od Lady Gaga, kterou sice měla ráda, ale v téhle kombinaci jí to jen naštvalo. Mickovi bylo jedno, jak Joy řvala a byla naštvaná, Mick usnul a ráno se jen tupě usmíval na své stěny. Když Joy kdykoliv přišla do jeho pokoje, tak si připadala jako matka, která kárá svého syna za nepořádek. Po pár měsících ji ale malby tak okouzlily, že se rozhodla Micka nechat vymalovat i její pokoj. Po flašce whisky se na to Mick vrhnul, malby se sice Joy nelíbily tolik, jak očekávala, ale stejně je milovala. Na podzim okouzlil Mickovo nápad i všechny diváky na přehlídce a kolekce byla jedna z nejlepších. Nakonec jejich byt vypadal jako by tam vybouchla bomba z barev a všude se rozběhly Vogue. Jejich byt byl ale nádherný a oba ho milovali.
Mick nenáviděl jen málo věcí, ale za to pořádně. Když jel autobusem a řidič se rozjel ještě předtím, než si sednul. Když mu nevyšel jeho plán, který byl domyšlen do poslední minuty a musel ho potom celý překopat. Sezení vedle někoho, kdo smrděl nebo mu jinak vadil v metru. Prášky. Řízení auta. Sice měl řidičský průkaz, ale neměl v oblibě řídit auto, radši jezdil s Joy. Úplně nejvíc ho ale štvalo, když přišel někam pozdě. Jinak mu nic nepřišlo tak vážné aby se nad tím nervoval.
Joy byla ve spoustě věcí Mickovo opak, oba ale milovali styl a více nebo méně i sex. Mick nebyl závislý na sexu, ale pokud týden s nikým nebyl, začal mít špatnou náladu. Bylo mu jedno, že ho za to spousta lidí odsuzuje, dokonce kritizuje. On to miloval a to pro něj bylo hlavní. Ze začátku si dělal seznam. Ale asi po 2 letech, co byl skoro každý víkend pryč a nic si nepamatoval, se na to vykašlal.
Joy byla původem Němka, pocházející z Mnichova. Po vysoké škole odešla do Berlína a po pár letech našla práci, která jí celkem vyhovovala. V Paříži začala přednášet na vysoké škole na semináři o historii ženskosti v umění a destruktivním moderním umění. To byla její specializace. Mimoto pracovala na volné noze jako poradkyně pro jednu menší galerii v centru. Když poznala Micka bylo jí 22 a nejdřív se do něj zamilovala a proto za ním odjela do Paříže. Nikdy mu to neřekla, ale asi po dvou letech pochopila že to nemá šanci. Mick měl sice pár aférek s opačným pohlavím, ale nikdy neměl partnerku a ani nechtěl. Na jednom večírku se líbali, ale byla to spíš legrace, než něco, co by Mick bral vážně. Joy se ho vzdala, ale přesto věděla, že ho má jen pro sebe. Byl pro ní jako její přítel, jen bez sexu. Měla pár vážných známostí v Paříži, ale ani jeden nebyl pro ní lepší než Mick. Navíc věděla, že by pro ní Mick udělal cokoliv. To jí stačilo ke štěstí. Nevadilo jí, že byl Mick tak trochu děvka. Prostě ho milovala takového, jaký byl a on ji.
Mick chodil rok s Olivierem Rousteingem od značky Balmain. Přestalo ho to ale bavit a zůstal sám s Joy v jejich nádherném bytu, nedaleko centra, kde byl spokojený. Mick nebyl typ pro vztah. Byl velice majetnický, ale sám nechtěl být něcí majetek. Na tom jeho vztahy vždy ztroskotaly. Jeho vztahy, byly asi dva, obsahovaly pokaždé hodně sexu. A to proto, aby se nemuselo mluvit. Nesnášel ty plky o lásce, vztahu a "naší" budoucnosti.
Na balkónu měl nádherný výhled na staré město a to mu stačilo ke štěstí. S Joy se potkal v Berlíně, kde strávil 2 měsíce, když mu bylo 18. Stali se během jednoho večera přátelé a během měsíce se Joy rozhodla za ním jet do Paříže, kde spolu bydleli v hrozném bytě, kde tekla horká voda jen jednou za týden a neměli ani topení, na to nějakou jinou vymoženost. Oběma to ale stačilo ke štěstí a jejich večery s vínem se staly klasikou, kterou oba často potřebovali.
Joy byla hlavně pro vážné známosti. Měla několik delších vztahů, ale nevadilo jí si občas jen užít. Občas byla nouze o místo v jejich bytě. Naštěstí byl ale Mick raději u svých partnerů a Joy u sebe, takže si vyhovovali. Mluvila plyně francouzsky a Mick byl rád, že mu pomáhala se domluvit. Naštěstí se za dva roky naučil celkem dobře mluvit a i obstojně řešit ve francoužstině uřední věci, kterých nebylo moc, ale alespoň mohl jít k doktorovi bez Joy. Jeden druhého milovali tak, že by pro sebe udělali cokoliv. Joy jen nenáviděla Mickovo kouření a on to respektoval, takže kouřil u sebe nebo na balkónu, když bylo venku příjemně. Byli nerozluční. Všichni si mysleli, že spolu chodí do té doby, než Mick začal mluvit o své vášni, sexu. Pak pochopili.
Oba dva dosáhli svých cílů a byli štastní. Chodili pít koktejly a balili kluky. Probírali se hromadou Vogue, kterou si jednou za měsíc vyzvedli a užívali si svůj život. Mick hledal svou inspiraci ve svých špatných zkušenostech, které připadali Joy občas příliš špatné. Jednou, když přišel z jednoho divokého večírku a měl v krvi pár, no dobře, hodně promile, tak vzal všechny barvy co doma našel a zapnul hudbu tak nahlas, že probudila nejen Joy ale i sousedy. Když Joy po pěti minutách přišla, tak byly pomalovány všechny stěny jeho pokoje cákanci, které vypadaly jako krev, barevnými skvrnami, které jí připomínaly objímaní mísy a texty písní od Lady Gaga, kterou sice měla ráda, ale v téhle kombinaci jí to jen naštvalo. Mickovi bylo jedno, jak Joy řvala a byla naštvaná, Mick usnul a ráno se jen tupě usmíval na své stěny. Když Joy kdykoliv přišla do jeho pokoje, tak si připadala jako matka, která kárá svého syna za nepořádek. Po pár měsících ji ale malby tak okouzlily, že se rozhodla Micka nechat vymalovat i její pokoj. Po flašce whisky se na to Mick vrhnul, malby se sice Joy nelíbily tolik, jak očekávala, ale stejně je milovala. Na podzim okouzlil Mickovo nápad i všechny diváky na přehlídce a kolekce byla jedna z nejlepších. Nakonec jejich byt vypadal jako by tam vybouchla bomba z barev a všude se rozběhly Vogue. Jejich byt byl ale nádherný a oba ho milovali.
Mick nenáviděl jen málo věcí, ale za to pořádně. Když jel autobusem a řidič se rozjel ještě předtím, než si sednul. Když mu nevyšel jeho plán, který byl domyšlen do poslední minuty a musel ho potom celý překopat. Sezení vedle někoho, kdo smrděl nebo mu jinak vadil v metru. Prášky. Řízení auta. Sice měl řidičský průkaz, ale neměl v oblibě řídit auto, radši jezdil s Joy. Úplně nejvíc ho ale štvalo, když přišel někam pozdě. Jinak mu nic nepřišlo tak vážné aby se nad tím nervoval.
Joy byla ve spoustě věcí Mickovo opak, oba ale milovali styl a více nebo méně i sex. Mick nebyl závislý na sexu, ale pokud týden s nikým nebyl, začal mít špatnou náladu. Bylo mu jedno, že ho za to spousta lidí odsuzuje, dokonce kritizuje. On to miloval a to pro něj bylo hlavní. Ze začátku si dělal seznam. Ale asi po 2 letech, co byl skoro každý víkend pryč a nic si nepamatoval, se na to vykašlal.
Joy byla původem Němka, pocházející z Mnichova. Po vysoké škole odešla do Berlína a po pár letech našla práci, která jí celkem vyhovovala. V Paříži začala přednášet na vysoké škole na semináři o historii ženskosti v umění a destruktivním moderním umění. To byla její specializace. Mimoto pracovala na volné noze jako poradkyně pro jednu menší galerii v centru. Když poznala Micka bylo jí 22 a nejdřív se do něj zamilovala a proto za ním odjela do Paříže. Nikdy mu to neřekla, ale asi po dvou letech pochopila že to nemá šanci. Mick měl sice pár aférek s opačným pohlavím, ale nikdy neměl partnerku a ani nechtěl. Na jednom večírku se líbali, ale byla to spíš legrace, než něco, co by Mick bral vážně. Joy se ho vzdala, ale přesto věděla, že ho má jen pro sebe. Byl pro ní jako její přítel, jen bez sexu. Měla pár vážných známostí v Paříži, ale ani jeden nebyl pro ní lepší než Mick. Navíc věděla, že by pro ní Mick udělal cokoliv. To jí stačilo ke štěstí. Nevadilo jí, že byl Mick tak trochu děvka. Prostě ho milovala takového, jaký byl a on ji.
I.
Když se to ráno Mick probudil necítil nic jiného než jen úlevu. Po týdenním sexuálním maratonu, sázce s jeho nejlepší přítelkyní o to, kdo za jeden týden bude mít více "zářezů". Vyhrál. Joy totiž nezvládala jeho tempo ani po osmi letech, co spolu bydleli. Mick vstal, udělal sobě a Joy snídani. Mick byl výborný kuchař, Joy mu po každém jídle nezapomněla říct, že by se tím měl živit. Mick se jen usmál. Rád vařil, hodně rád, dokonce přemýšlel že by po škole šel na kuchařskou školu, ale nakonec mu nabídli stáž u Alexander McQueen a tím bylo rozhodnuto. Když si Mick dával svou ranní cigaretu, kterou Joy nesnášela, vykřikla Joy z kuchyně. Mick típnul cigaretu a utíkal za ní. Když mu ukázala novinový titulek, pochopil její zděšení, ale jemu samotnému to nepřišlo nijak zvláštní. Joy přečetla nahlas celý článek,
"Dnes ráno bylo objeveno torzo muže kolem 30ti let, které bylo zalité v izolační pěně a rozpínalo ruce. Tento útvar umístil neznámý pachatel na hlavní nadráží dnes v noci. Jeho přezdívka je zřejmá, "Umělec". Policejní oddělení zatím nevydalo žádné podrobné informace.“
Když Joy dočetla, ještě pár sekund zírala na noviny, jako by na nich viděla svůj portrét.
"Ne"
"Co?"
"Tebe nezabije, neboj se.", pronesl Mick a začal se smát.
"Tobě to přijde vtipný?"
"Ježiši, každej den někdo umře nebo je zabitej, takhle bude ta obět aspoň pár tejdnů v novinách, sen každýho extroverta."
"Jsi magor!"
"Ne, jen umělec.", odpověděl Mick, odešel do koupelny a dal si sprchu.
Když se vrátil, seděla Joy ještě u stolu a četla článek pořád dokola.
"Jdu si zakouřit."
"Hm."
Mick si při kouření cigarety nedokázal pomoct a našel na mobilu článek o tom stejném činu. Přečetl si ho, ale to byla jeho konečná reakce.
"Dnes ráno bylo objeveno torzo muže kolem 30ti let, které bylo zalité v izolační pěně a rozpínalo ruce. Tento útvar umístil neznámý pachatel na hlavní nadráží dnes v noci. Jeho přezdívka je zřejmá, "Umělec". Policejní oddělení zatím nevydalo žádné podrobné informace.“
Když Joy dočetla, ještě pár sekund zírala na noviny, jako by na nich viděla svůj portrét.
"Ne"
"Co?"
"Tebe nezabije, neboj se.", pronesl Mick a začal se smát.
"Tobě to přijde vtipný?"
"Ježiši, každej den někdo umře nebo je zabitej, takhle bude ta obět aspoň pár tejdnů v novinách, sen každýho extroverta."
"Jsi magor!"
"Ne, jen umělec.", odpověděl Mick, odešel do koupelny a dal si sprchu.
Když se vrátil, seděla Joy ještě u stolu a četla článek pořád dokola.
"Jdu si zakouřit."
"Hm."
Mick si při kouření cigarety nedokázal pomoct a našel na mobilu článek o tom stejném činu. Přečetl si ho, ale to byla jeho konečná reakce.
An Artist
Rád bych vás informoval o svém novém projektu. Jmenuje se
'An Artist'.
Je to kniha, na které pracuji a hodlám ji uveřejnit kapitolu po kapitole na tomto blogu. Odhodlal jsem se k sepsání něčeho, jako autobiografie. Je to pro mě forma terapie. Posuďte sami, jestli to stojí za váš čas.
P.S. Za stylistické a gramatické chyby nesou odpovědnost vyučující mateřského jazyku, nikoliv autor sám.
P.S. Za stylistické a gramatické chyby nesou odpovědnost vyučující mateřského jazyku, nikoliv autor sám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)